Volha 2002
VOLHA 2002 Kdyby nám někdo někdy vykládal, že zažijeme to co jsme zažili toho roku v Rusku, nazvali bychom ho pábitelem a snílkem. Je to asi tím, jakou si kdo vybere cestovní kancelář. Někdo jezdí s Čedokem, nám připravili cestu přátelé z ruské armády. Během roku, jsme vše pečlivě dávali dohromady. Sháněli kontakty, až jsme sehnali. A velmi dobré. Naši budoucí přátele pro nás vše připravili s vojenskou přesností. Pro zjednodušení přípravy nás vydávali za důstojníky generálního štábu české armády. Nakonec jsme nejeli úsek Volhy ze Stalingradu do Kaspiku, ale úsek mezi Samarou a Saratovem. Bylo to o obrovské řece mnoho kilometrů široké, o vodce, o rybách, o krásné pro středoevropana zvláštní přírodě a o lidech v malých domečcích na břehu. Tak trochu Mississippi, jak jí popisoval Mark Twain. Byla to nádhera. Do Ruska se určitě vrátíme.
Most transsibiřské magistrály přes Volhu. Tady jsme zavzpomínali na naše dědky z českých legií a hodili jim na znamení úcty věnec do Volhy. Ti vyhodili za občanské války při svém postupu na východ poslední dva mostní oblouky před postupující Rudou armádou Teprve zde přímo místě, 3000 km od domova, je možné si uvědomit, jaké to muselo být nepředstavitelné dobrodružství.
http://kcikcao.rajce.idnes.cz/Volha_2002/
