Náš slavný a známý kapitán Noha vyplodil další článek, a to o plavbě po finských jezerech v roce 1999.


 

Finsko 1999

Stalo se jíž tradicí,že na přelomu srpna a záři opouští část osady kamarádu staré řeky rodnou hroudu a míří na sever. I v roce 1998 vyjel fialový autobus v jehož útrobách spočívala kompletně přestavěná Berounka a devatenáct členů posádky mířil k polským hranicím.Tomu samozřejmě předcházelo dlouhé,dojemné a patřičně drahé loučení v restauraci na Jarově.

Po již známé trse Beroun,Náchod,Varšava,Talin,Helsinky,autobus ujížděl k finským jezerům.

Na trase mohlo cestovatele sotva co překvapit,známé osvěžovny a hraniční přechody projížděli bez jakéhokoli vzrušení. Jen v Helsinském přístavu Noha musel celníkům vysvětlit nač posádka sebou veze zásoby brambor,mouky a těstovin.Snad z nepozornosti nebo velkorysosti přehlédly zásoby alkoholu,kterého bylo nepoměrně více.Když podle seznamu zjistily věkový průměr posádky zavrtěli hlavou, mávli rukou a autobus vpustili do finské republiky.

Jako střelka kompasu mířil autobus stále na sever.Konečně bylo objeveno příhodné místo ke stavbě plavidla.Nedaleko města RAAKKYLLA na tábořišti KIVISALMI byli postaveny stany a upravena improvizovaná kuchyně,ve které Čenda začal neprodleně připravovat různé dobroty které byly neustále prokládány kořalkou a pivem.Hodování nijak nezdržovalo stavbu Berounky,kromě dohadování dvou hlavních konstruktérů Panáka a Jindry. Rojení na tábořišti neuniklo pozornosti domorodců projíždějících po nedaleké silnici. Práce na plavidle ukončil až soumrak.

Nastalá noc připravila všem nevídanou podívanou,nad severním obzorem se mihotala v neuvěřitelných světelných efektech polární záře.

Ráno zaútočila na posádku Berounky sedmá velmoc. Do tábora v kráčela novinářka,vypadala spíše jakoby předchozí noc strávila v útulku armády spásy.

Nic méně vyzvěděla o právě budovaném plavidle a jeho posádce vše podstatné, aby byla schopna ukojit zvědavost svých spoluobčanů v místním regionálním občasníku.

Přišel okamžik kdy byla naložena zavazadla,

dohodnuto spojení s autobusem,každý si na palubě našel nějaké místo a Berounka odráží od mola v KIVISALMI. Pouze dvě a půl hodiny se proplétá Berounka mezi zelenými ostrůvky. Oproti minulým letům vyhlíží plavidlo daleko seriozněji a posádce skýtá větší komfort. První noc Berounka kotví u skalnatého ostrůvku,paluba ale připomíná spíše Wimbledon,podávají se jahody se šampaňským Ríša má čtyřicáté narozeniny.

Oslavy ozdobí překrásný západ slunce,pro méně poetické členy posádky také několik pekáčů smažených ryb.

Ráno Berounka opět zamířila na sever.

Po několika dnech uvádí Berounka v úžas obyvatele města JOENSU,ani zde neunikne Berounka pozornosti sdělovacích prostředků.Zakotvenou loď očuchává svým objektivem TV štáb.Když se posádka vrací z prohlídky města čeká jí zástupce místního“krajského“listu.

Jeho kladný poměr k alkoholu značně usnadňuje komunikaci,mezi tím co nasává informace a Plzeň 12 stačí ještě posádku informovat o nástrahách další cesty.Se zástupcem tisku na palubě Berounka proplouvá pod zdviženým mostem do řeky PIELIS.

Ještě než novinář opustí paluba stačí Berounce zajistit proplutí dvěma plavebními komorami a dvěma zdviženými mosty.

Berounka opouští řeku ještě několik kilometrů pod velehoru Koli,odvážný a vyčerpávající výstup do 400m.Neuvěřitelně nádherné panorama.Poslední noc na palubě.Závěrečný den plavby naznačuje změnu počasí,je odpoledne a posádka hledá vhodné místo kde bude Berounka rozebrána. Poslední překážka když projde velbloud uchem jehly proč ne loď,se složenými stěžni Berounka podplouvá nizounký silniční mostek a po pár stech metrech naposled zakotví.Jen se kamna snesou z paluby Čenda připravuje slavnostní večeři,tentokrát i s dortem Bobina slaví kulaté narozeniny.Ještě naposled předvede finská obloha posádce Berounky svá kouzla, rychle se měnící nízká oblaka,následná bouře zakončená dvojitou duhou.Jen přestalo pršet pokračuje se v demolici plavidla,až do tmy.Ráno je Berounka uložena v autobuse,poslední fotografie sbohem jezera ,jede se na jih.

Celodenní jízda končí na rusko finské hranici,posádka si užívá v obrovské hale nedaleko hraničního přechodu.S rozbřeskem autobus přejíždí hranice do Ruska.Prohlídka autobusu ,celní a devizové prohlášení,vystoupit s autobusu,rázem se všichni ocitají o deset let zpátky.Po hodině autobus vjíždí do“země kde včera znamená předevčírem“.Mlha čpící dýmem a toulaví psi provázejí posádku Berounky Vyborgem.Značně zvlněná asfaltová silnice,les,les a zase les.Konečně změna ,les hoří u krajnic stojí otřískané hasičské auto o něj je ležérně opřen ruský požárník pokuřující papirosu a nevzrušeně pozoruje plameny.Všude panuje klid žádné sirény, žádné majáky,žádní lidé.První nápisy St.Peterburg v latince i azbuce,paneláky,napolo potopené lodě a pomalu se zahušťující se silniční provoz.Po několika kilometrech zastavuje autobus na něvském prospektu,posádka se rychle rozchází někdo za kulturou,jiní shlédnout jednu z nejznámějších lodí světa Aurora.Mladičký frekventant námořní školy oznamuje zavřeno.Obdivovatelé lodí smutně odcházejí,další cíl výměna peněz.Dvě hodina bloudění špinavými ulicemi, beznadějného vyptávání, konečně bingo z omšelého roháku se vyklubala banka.Vybavena místní měnou končí část posádky v nejbližší „restauraci“.Každá nálevna která se objevila v jejich zorném poli,byla neprodleně navštívena a prozkoumána.Čenda plynnou ruštinou konverzoval s domorodým obyvatelstvem.Povzbuzeni několika lahvemi vodky se opět průzkumníci ocitají před Aurorou.Několik vět a několik marek překonává odpor kadeta střežícího vstup do svatyně bolševiků,ještě telefonát dozorčímu důstojníkovi pro zachování sub ordinace a posádka Berounky šmejdí po palubě Aurory.Stačilo několik okamžiků a již zněli povely,a bylo cloumáno závěrem památného děla.Zraky na nábřeží srocujících se davu upřeně pozorují Smolný.Jen nepatrný svár zajišťující závěr děla, dělil lidstvo od dalšího generálního průseru.Veselé skotačení vodkou nasáklých lodníků z Berounky ukončil dozorčí důstojník který si přispěchal pro svůj úplateček,jen trochu připlatit a mohli křižník pro obveselení třeba i potopit.Rozjařená posádka se sešla u autobusu,ještě fotografie s trofejemi o opět na jih. Zastávka u „motorestu“dokoupit vodku,v zadní části autobusu je permanentní mejdan. Lehké dohadování s dopravní policií vyřešily dvě plechovky piva,do bezvědomí zpitý traktorista uprostřed silnice, šedesáti kilometrové kufrování nočními cestami v okolí Pskova.Hranice a ejhle budiž pochválena Evropa. K domovu už je jen skok